Zdeněk Seidl - Hudební nástroje

Cistra/irská bouzouki - terminologie a historický vývoj

Terminologie této skupiny hudebních nástrojů je zatím poněkud neusazená. Obecně se jedná o strunné drnkací nástroje s tělem kapkovitého tvaru opatřené kovovými chromatickými pražci a zdvojenými kovovými strunami, na které se hraje převážně plektrem.
Pokud je nástroj vizuálně moderní a používá se převážně v irské hudbě, pak se mu říká irská bouzouki. Pokud nástroj nese historizující estetiku a používá se v obsazení novodobých historických kapel, pak se mu častěji říká cistra.
V současném anglosaském jazykovém prostředí se můžeme setkat s poněkud odlišnou terminologií: nástroje s dlouhou menzurou jsou Irish bouzouki, nástroje s krátkou menzurou a čtyřmi sbory jsou octave mandolin, nástroje s krátkou menzurou a pěti sbory se nazývají cittern a má-li nástroj dlouhou menzuru a pět sborů, je to prostě five course Irish bouzouki.

Nejstarší předchůdce této nástrojové rodiny byla cistra z časů evropské renesance. Byla malých rozměrů (menzura 40-60 cm), měla 4-7 dvojitých či trojitých sborů a byla již opatřena kovovými pražci i strunami. Po loutně to byl druhý nejoblíbenější strunný nástroj a uplatnil se zejména u dvora. Podrobnější informace o tomto historickém nástroji najdete na straně renesanční cistry.
V 18. století vzrůstala obliba cister ale už jako jednoduchého lidového nástroje v měšťanských domech. Oproti renesanci se zjednodušila konstrukce i ladění. Na druhou stranu se objevovaly pokusy o mechanizaci: tradiční ladicí kolíky byly nahrazovány tzv. Prestonovými dolaďovači a vyskytly se i pokusy o doplnění nástroje o jakousi klaviaturu pro pravou ruku. Podobné nástroje se používaly v různých částech Evropy pod různými názvy: mandolina (Itálie), waldzither (Německé země), halszither (Švýcarsko), svenskluta (Švédsko), cistre (Francie), english guitar (Velká británie), guitarra portuguesa (Portugalsko), bouzouki (Řecko) aj.
Kolem roku 1800 cistry na nějaký čas z hudby mizí, aby se zájem znovu oživil v polovině 19. století v souvislosti s romantickým historismem a jeho sentimentálním vztahem k minulosti.
S celosvětovým nástupem kytar všeho druhu ve 20. století význam těchto nástrojů upadal.
Zatím poslední obnovení zájmu souviselo s vlnou folkové hudby v 60. letech a trvá dodnes. Někdy v té době vznikla i irská bouzouki používaná k doprovodu i sólovému hraní v novodobé irské lidové hudbě a stala se její sice novou ale přirozenou součástí. Odtud se tento nástroj rozšířil do žánrů příbuzných jako je novostředověká hudba, pagan-folk, world-music, folk-rock apod. Irská bouzouki si vzala tělo z romantických nástrojů typu english guitar nebo waldzither, rezonanční desku od moderních kytar, dlouhou menzuru a název od řecké bouzouki.
Dodnes není přístup ke stavbě těchto nástrojů příliš sjednocen a mezi nástroji od jednotlivých výrobců mohou být velké rozdíly.
Čtyřsborová irská bouzouki se ladí obvykle GDad nebo GDae, pětisborová pak GDadg nebo GDaea. Cistry v hudbě historické a historizující se ladí ponejvíce ADad a AEae. Nicméně např. v Maďarsku volí raději ladění obvyklé u lidové loutničky zvané kobza a to: DAdg.

A. Schlegel & J. Lüdtke: Die Laute in Europa, Menziken 2011
Bohuslav Čížek, Hudební nástroje evropské hudební kultury, Praha 2002
Wikipedia a obecně internet (zejména irská bouzouki)

O nástrojích z mé dílny

Každý můj nástroj je originál a to i díky varietě požadavků různých hráčů.
Nástroje stavím pouze z masivního dřeva, překližku nepoužívám. Horní deska bývá ze smrku, ale na přání mohu udělat i cedrovou. Cedr dodá měkčí a teplejší zvuk než smrk, je ale náchylnější k poškození. Zadní deska a luby bývají z javoru, ale nabídnout můžu i řadu exotických dřevin jako palisandr, mahagon, ovangkol, wenge, zebrano aj.
Krk je nejčastěji javorový nebo mahagonový; má dvě pasivní uhlíkové výztuže po stranách a jednu aktivní dvoucestnou v ose.
Hmatník tvaruji na lehký radius 15", ale na přání samozřejmě může být i rovný.
Menzury používám nejčastěji 630 a 670 mm, ale po dohodě jsou možné i jiné. Použité menzury spolu se struníkem umožňují osadit nástroj kytarovými strunami a netřeba shánět struny atypické dlouhé.
Na nut a sedlo kobylky používám výhradně přírodní kost.
Nástroj možno osadit snímačem podle zákazníkova výběru. Moje osvědčené jsou např. snímače fy Pavel Cejpek, K&K Pure mini, Fishman Prefix Problend nebo L. R. Baggs I beam.
Povrchovou úpravu dělám takřka výhradně šelakovou politurou. PUR nebo nitrolak používám pouze na výslovné přání.

Estetika nástroje se podřizuje použití a osobním preferencím zákazníka. Je možné mít nástroj funkčně strohý, historizující nebo jinak zdobený; v rezonančním otvoru může být rozeta, výložky mohou být mozaikové, závěs struníku bývá zdoben leptaným ornamentem.
Hlava nástroje je buď plochá jako u kytar nebo s intarzovaným čtvercovým zakončením, popřípadě se zakončením ve formě umělecké řezby. Jiná možnost je hlava historizující dlabaná s mechanikami ze stran.
Pro moderní nástroje používám mechaniky Gotoh, pro historické nástroje se mohou použít i dřevěné kolíky nebo jejich převodovaná nápodoba Wittner Finetune.
Nástroje dodávám s uzamykatelnými závěsy řemenů.

Na vyžádání je možné dodat i pevný kufr.

Irská bouzouki/cistra může mít i více než jeden krk. Takové dvoukrké nástroje mají své výhody: dvě ladění ihned po ruce, jeden kufr místo dvou, člověk si připadá jako Jimmy Page… ale je potřeba počítat i s nevýhodami: horní deska je více zatížena, musí být masivnější, a tak méně rezonuje. Když praskne struna na jednom krku, změní to tenzi na desce a rozladí se i druhý krk.

Do sekce "cistry" řadím i tzv. citoly. Jsou to vlastně cistry s obměněným tvarem těla. Ten je inspirován středověkými citolami, které však byly o poznání menší a byly monoxylové konstrukce. Tělo mých citol je větší než u cistry a blíží se velikostí i konstrukcí kytaře.

Rukověť cistristy můžete stahovat zde.
Moje nástroje si můžete prohlédnout v galeriích.

Cistry

Cistra/irská bouzouki - terminologie a historický vývoj

O nástrojích z mé dílny

Ceník (platný od 1.9.2026)

Galerie